firrâtannessiAWB, firrâtnissiAWB n. ja-St., nur Gl.
2, 321, 17 f. (10. Jh.); 3, 414, 52 (12. Jh.): ‚Ver-
rat, proditio‘ (mhd. verrâtnisse, -rætnisse;
mndd. vorrātnisse, -rēt[e]nisse; mndl. verrade-
nisse, -raetnisse; afries. forredenisse). S. fir-, râ-
tan, -nissi. — Splett, Ahd. Wb. I, 727; Köbler,
Wb. d. ahd. Spr. 283; Starck-Wells 158; Schütz-
eichel, Glossenwortschatz VII, 329. 336.