*êfestî f. īn-St., nur Gl. 2, 341, 17 (Clm.
19410; 9. Jh.) eafesti: ‚(Altes) Testament, testa-
mentum.‘ S. êwa¹, festî(n). Vgl. handfestîhantfestîn. — Ahd.
Wb. III, 315 f.; Splett, Ahd. Wb. I, 191. 226;
Starck-Wells 127.